


episode 2., LÁSKA ?


Po tom, co se stalo v noci bylo těžké podívat se Jenny znova do očí. Strašně jsem trpěl, ona také. Ale oba jsme věděli, že by to nešlo. Tedy. Opravdu jsme to věděli oba ?

Seděl jsem v obýváku a přemýšlel jsme. Tedy. Snažil jsem se. Nevěděl jsem, že moje setkání s Jenn dopadne po tolika letech takto. Vždyť oba máme jiné poměry (víte jak to myslím...) A přece se to stalo. Bohužel, naštěstí.

Jenn dělala snídani a já se těšil, až se najím a vypadnu pryč. Někam do města, abych si pročistil hlavu. Asi po 20 minutách se ozvalo skleslé, ale vysvobozující :,,Jídlo..." ,,Už jdu. Vezmu si to do pokoje, jestli nevadí." ,,Ne........" Náš první ranní rozhovor neobsahoval více než těchto pár suchých slov, plných stresu, neštěstí a pohrdání.

Po jídle jsem se rychle oblékl, vybral poštu a šel do města. Protože jsem věděl, že Jenn jde na kurzy malování, tak jsem šel pěšky. Vlastně nešel jsem. Utíkal jsem. Abych se z Jenn opět nepotkal.

Jenn to vzala taxíkem. Prý. Ani nevím. Nepotkal jsem ji. Pouze jsem ji viděl, tak vchází do Školy pro nadané. Já jsem vyrazil do posilovny.

Nikoho jsem tam neznal, což nebylo překvapující, když jsem přijel teprve včera. Usedl jsem k prvnímu stroji, který jsem viděl. Taky jsou posilovny jiné, než u nás. Jsou tu takové, moc domácké. Po chvíli co jsem přišel, skoro všichni odešli, nevím, třeba to bylo mnou, ale těžko říct. Byl jsem tam jen já a moje hlava plná nevyřešených problémů, větších i menších, ale já se zabýval jen jedním : JENN. Pak tam ale přišel Geoge.

George byl jiný než všichni tam. Líbil se mi od prvního pohledu a než jsem se rozmyslil, jestli se s ním seznámím, stál vedle mě a přátelsky mě zdravil : ,,Čau." ,,Ahoj." ,,Tebe jsem tu ještě nikdy neviděl, jsi tu nový ?" ,,Ne - Teda vlastně jo. Jsem Oliver." ,,George." Mluvili jsme spolu celé hodiny. Vždy jsme našli společné téma. Mluvili jsme spolu tak, že jsem zapomněl na čas. Bylo jedenáct hodin a posilovnu zavírali. Byl čas jít domů, kam se mi vůbec nechtělo.

Když sem přišel domů, viděl jsem Jenn stát u okna. Říkal jsem si :,,To vyhlíží mě ? " Pak jsem si všiml, že má v ruce telefon. Automaticky jsem se koukl na můj. Žádný hovor. ,,To mě ani neshání? Vlastně co jsem si to namlouval." Jen co jsem přišel domů rozloučila se. ,,Nemusela jsi to kvůli mně ukončovat." ,,Ale to nebylo kvůli tobě, Hank už musel jít." ,,Hank ?" ,,No...... Hank, kamarád" ,,No dobře, když to řikáš, nemusíš se přede mnou obhajovat." I když jsem to tak necítil a věděl jsem, že mi lže.

Po pár minutách jsem se rozhodl, že by jsme si to měli urovnat mezi sebou. ,,Víš, přemýšlel jsem" ,,O čem?",,O nás!" ,,Proč?" ,,Kvůli tomu co se včera stalo." ,,Co se stalo?" ,,Neříkej, že nevíš o čem mluvím." ,,Ne nevím, přísahám!" Opravdu si to nepamatuje? To byla tak opilá ? Vyřešilo by to náš problém ? ,,Stalo se něco Olivere?" ,,Ne to je dobrý, já jenom, jak to uděláme s tou koupelnou." ,,Nebylo by lepší to nechat na ráno? Jsem unavená." ,,Dobře, jenom jsem se ptal."

,,To není možné, jak to mohla zapomenout. Nebo lhala ? Ne to by neudělala" Mluvil jsem sám se sebou v koupelně. ,,Mám jí o tom říct? Ne radši ne. Všechno by to jenom zkomplikovalo."

Mezitím v obývacím pokoji : ,,Měla jsem mu říct pravdu, že si to pamatuji, ale bude to tak lepší pro nás pro oba, snad....."


Diskuze :
....... a) Telefonovala Jenny opravdu s Hankem ?
....... b) Jak to bude pokračovat s Georgem ?
....... c) Proč mu Jenny neřekla pravdu ?
....... d) Jak se vám to líbilo ?


















1) já myslím že jo
2) zůstanou spolu
3) netuším
4) jjjj