
Je zde nový díleček a jak to tak vidím tak udělám i novou úvodní fotku, mám teďka Adobe Photoshop tak to snad bude hezčí :). Takže víte na co se těšit :). Jinak přeji příjemnou zábavu :))!
V minulém díle:
,,Učitel, neučitel chceš si přivydělat? Chceš, tak proč to nevzít? Sem stejně moc lidí nevkročí, natož děti." přemlouval ho muž Viktor. ,,Tak dobře, ale pokud mě někdo uvidí, tak - tak uvidíš!!" řekl angličtinář ,,Platí!" souhlasil Viktor. ,,Cože?!" Ujelo mi, překvapilo mě že ať už přijal nabídku jakoukoliv, nebyla to žádná dobrá. A k panu Brownovi by mi to nesedělo. Najednou se na mě koukaly čtyři oči.

Chtěla jsem utéct, ale moje tělo mě přestalo poslouchat. Co když mě pan Brown pozná? Najednou jsem si vzpomněla na svůj převlek, což mě utěšilo. Ale stejně, musím odsud co nejrychleji zmizet! Škubla jsem sebou a konečně mě začalo tělo poslouchat, využila jsem toho a rozběhla jsem se.Slyšela jsem jak někdo křičí ,,Musíme ji chytit! Co když slyšela co jsme říkali?" Musím najít Becy a musíme utéct!

Srdce mi pumpovalo jako o život. Nohy, na kterých jsem zrovna měla střevíce s velkými podpatky, ztěžka dopadaly na zem plnou kamínků, došlapy byly nejisté a každou chvíli hrozilo vyvrknutí kotníku. Vítr mi pročesával vlasy a já doufala že brzy uvidím známou postavu.

Najednou jsem zakopla o opuštěný pytel. Spadla jsem na hrubou cestu. Začala jsem cítit na holých nohách a rukách štiplavou bolest. Chvíli jsem ležela na zemi, ale pak jsem uslyšela nedaleké kroky.

To mě zvedlo na nohy a i přes všechnu bolest jsem utíkala k známé postavě. Teprve teď za celý život jsem poznala co to je bolest. Vítr mi foukal do ran z kterých mi začala téct krev. Začalo mě píchat v boku a začala jsem zpomalovat. NE! ozvalo se v mé mysli. Buď teď nebo nikdy! Nevzdej se! Díky těmto slovům jsem zrychlila a přestala myslet na bolest.

Za necelou sekundu, což mě v téhle chvíli připadlo hrozně dlouho, jsem uviděla postavu s nepochopeným výrazem, byla to Becy. Zastavila jsem a ztěžka vydechla a ze sebe dostala ,,Be - e -cy pojď, musí - me jít. Oni - po - nás - jdou!"
Uslyšela jsem výhružně blížící kroky, oznamující blízkou nepříjemnost. Na nic jsem nečekala a i přes všechnu bolest popadla Becy za rameno a křikla,,Pojď!". Na nic jsem nečekala a utíkala neznámými ulicemi a snažila zjistit kde to jsme vypadalo to že někde v odlehlé části města.
Slyšela jsem za sebou Becyiny kroky a to mě uklidnilo že nejsem sama. Je možné že Becy něco na mě křičela, ale já ji nevnímala, musela jsem myslet na to aby nás nechytli.

Najednou z ničeho nic jsem se otočila a viděla jsem že dvě postavy se blíží, utekla jsem do nejbližší uličky kde byly kontejnery, rychle jsem se za ně schovala a Becy za mnou.

Moje tělo už potřebovalo odpočinek, nohy mě bolely od nepohodlných střevíců s vysokými podpatky a aby toho nebylo málo plno škrábanců štípalo jako blázen. Píchalo mě v boku, měla jsem nedostatek kyslíku.

Když jsem se podívala na dlaně uviděla jsem špinavou odřenou kůži od pádu. Teď jsem konečně začala vnímat svět kolem sebe. ,,Tak co se stalo? Proč utíkáme před učitelem a tím chlápkem? Co se stalo?" zašeptala Becy. ,,Oni -, mě viděli…" tiše jsem odpověděla. Když přiběhli oba muži do špinavé uličky, začalo pršet.
!!POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!
--------------------------------
1. Co bude dál?
2. Co řekne Elli doma rodičům, že je celá od krve?
3. Nestane se jim nic při cestě domů?
By Planetka


















1. Co bude dál?// no tak to si netroufám odhadnout
2. Co řekne Elli doma rodičům, že je celá od krve?// no tak bud to na ní uvidí nebo neuvidí.. a co jim řekne když ji neuvidí záleží na ní
3. Nestane se jim nic při cestě domů?// snad ne ale když o tom tak mluvíš... uvidíme